Jak mít kouzelné Vánoce a nezbláznit se z toho

Když se vánoční radost změní ve stres

Znáte ten moment, kdy se doma rozsvítí světýlka… na chvíli vás zahřeje pocit klidu a radosti — a pak se to v hlavě přepne na režim „rychle, co všechno ještě musím stihnout“? Já to znala až moc dobře.

Pro mě jsou Vánoce nejkrásnější svátky v roce.  Skoro posvátné.  A právě proto jsem je chtěla mít co nejkrásnější, nejkouzelnější… a klidně i nejdokonalejší. Jenže realita bývala úplně jiná.

Vzorce z dětství, které neseme dál

Jako dítě jsem zažívala vánoční šílenství: malování, tapetování, velké úklidy, pečení, vaření. Máma byla nervózní a unavená. A pak se u štědrovečerního stolu najednou usmívala a byla „jiná“.

Jako malá jsem si říkala, že takhle já nikdy… a stejně jsem se v dospělosti přistihla, že jedu v podobném režimu. Protože podvědomé rodinné vzorce bývají často ty nejsilnější – máme je v sobě zapsané jako normu, i když je nechceme opakovat.

Nebyla jsem nervózní jako máma. Byla jsem „jen“ k smrti unavená. U večeře úsměv, uvnitř neskutečná únava a jediné přání:

ať už je po všem,

ať si konečně lehnu,

ať se po týdnech vypnu a aspoň jednou pořádně vyspím.

A do toho se o Vánocích umí ozvat ten nejcitlivější spouštěč: nejsem dost.

Každý prosinec stejný scénář

Dlouho jsem měla pocit, že nejsem dost efektivní, praktická, rychlá. A přitom je zajímavé, že jako dítě jsem byla rychlá i pečlivá zároveň. Jenže doma jsem často slýchala větu, že když má být něco pořádně, nemůže to být rychle hotové. A tahle „pravda“ mi zůstala někde uvnitř. Postupně jsem si tak začala spojovat pečlivost s pomalostí — a když jsem nestíhala, ozvalo se to známé: nejsem dost.

A jakmile jsem na sebe tlačila, efektivita šla paradoxně dolů. Ve stresu jsem přeskakovala mezi úkoly a všechno trvalo déle. A pak se nabalila únava. A s ní ještě větší pocit, že není čas.

Zkoušela jsem to řešit „rozumně“. Psaní seznamů, to-do listy, lepší plánování, snaha být organizovanější, praktičtější. Říkala jsem si, že když si udělám systém, bude to příští Vánoce jiné.

Jenže pak přišel prosinec. A s ním známá kombinace: velké nároky, projekty jako kdyby měl prosinec čtyřicet dní navíc, a do toho rodina, výzdoba, dárky, pečení, povinnosti. Stěhování nábytku, přerovnávání, generální úklidy… a hlavně vnitřní tlak, že to musí být krásné.

Ať jsem měla sebelepší seznam, v náporu stresu se stejně spustil automat. Ten vnitřní motor „musím“ – a všechno jelo podle starého scénáře.

Výsledek se opakoval: čas pryč, energie pryč. Radost se pomalu, ale jistě vytrácela.

Něco nebylo hotové, nebo to nebylo podle mých představ, a ve mně se rozjela smyčka: ještě přidej, ještě se snaž… a přitom jsem už dávno byla na doraz.

A pořád dokola se mi to skládalo do stejné trojice:

• nejsem dost (tlak na výkon, dokazování),
• únava (přepínání, jízda na doraz),
• nedostatek času (pocit, že jsem pořád pozadu).

Uvědomění nestačí. Je potřeba pracovat s příčinou.

Pak jsem ale udělala zásadní posun: přestala jsem se snažit „jen to zvládnout líp“ a šla jsem po příčině toho vnitřního tlaku. Ne jen po povrchu.

A právě díky tomu se v posledních letech moje Vánoce změnily. Jsou příjemné, kouzelné, krásné. Ne proto, že bych měla víc času. Ne proto, že bych byla najednou rychlejší. Ale proto, že se změnilo to „musím“, které mě dřív hnalo.

Dnes mám energii, elán i radost. A u večeře nejsem na autopilota. Jsem přítomná. A cítím vděčnost — ne úlevu, že už je po všem.

Jestli se vám každý rok opakuje prosincový stres, možná to není o cukroví ani o úklidu. Možná je to o vzorci, který se spouští automaticky – často právě z dětství a rodiny.

Chcete letos opravdu krásné Vánoce?

A tady je pro mě nejdůležitější věta: uvědomění pomůže pochopit. Ale pokud chcete trvalou změnu, je potřeba odstranit příčinu – a tu je nejlepší odblokovat. Jinak se to vrátí. Jednou jako stres, podruhé jako únava, potřetí jako pocit, že vás čas semele.

Pokud si z toho chcete odnést něco hned teď, zkuste se jemně zeptat

• Co je pro mě na Vánocích opravdu důležité?
• Co můžu letos pustit?
• Co můžu udělat jednodušeji?
• Co nemusí být dokonalé?
• Co mi udělá největší radost?
• Co si přeju cítit na Štědrý den?

A pokud cítíte, že je čas jít hlouběji, mám pro vás vánoční balíček odbloků zaměřený přesně na tuhle trojici: nejsem dost + únava + čas. Ne aby byly Vánoce dokonalé. Ale aby byly krásné – a vy jste si je opravdu užili.

Vánoční balíček odbloků: https://lenkahilgerova.cz/kouzelny-balicek-pro-pohadkove-vanoce/