V páté třídě jme měli školní Akademii. Byla to velká událost pro všechny. Kino, kde se Akademie konala, bylo zcela zaplněné žáky, učiteli i rodiči. Jednotlivé třídy se střídaly na jevišti, kde si losovaly a pak plnily různé úkoly. Naše třída si vylosovala pantomimu. Tenhle úkol nikdo nechtěl, tak jsem se ho ujala já. Napodobovala jsem našeho učitele hudební výchovy. Nechodila jsem ani na pantomimu, ani do dramatického kroužku, přesto byl úspěch fenomenální. Kino praskalo smíchy ve švech. Smál se i dotyčný pan učitel, který se poznal. 

Ale pak se mu to nějak rozleželo v hlavě a mně začalo při hodinách hudebky peklo. Každou hodinu zkoušení, neustálé upozorňování, jak zpívám špatně...A trvalo to až do ukončení základní školy. Z dnešního pohledu to byla šikana, jako dítě jsem to neuměla správně pojmenovat.

Od té doby, ačkoliv jsem byla nadaná, jsem nerada byla vidět, nerada byla nejlepší, nerada se účastnila školních olympiád a soutěží.

Můj mozek vytvořil a uložil v podvědomí program: Když jsem úspěšná a vidět (úspěch ve školní Akademii), musí následovat trest (šikana od učitele hudebky).

A to se promítalo i do mého dospělého života.

Kdysi jsem měla oděvní ateliér, kde jsem vytvářela originální  velmi žádané módní kousky - nikdy jsem nejela nikdy na žádný módní veletrh. Dokonce i když jsem se začala velice úspěšně věnovat terapii a mentorinku, neodvážila jsem se zpočátku nikde prezentovat. 

Tento vzorec jsem odhalila až při jedné své terapii, která uměla pracovat s podvědomím. Bylo to téměř 25 let po školní Akademii. Tak dlouho mě ovlivňovala a hlavně brzdila zkušenost  z páté třídy.

Poznání, že je možné přeprogramovat podvědomí, najít mentální bloky a odstranit je, mě tak nadchlo, že jsem začala tyto techniky a metody studovat. 

Prácuji s podvědomím klientů a kombinací technik zajiš´tuji individuální přístup a řešení problémů.